S metodou One Brain jsem se poprvé setkala v roce 1998. Chtěla jsem v té době pomoci mé nejmladší dceři, nemyslela jsem na sebe a své zdravotní problémy, tak jako většina rodičů. Čím více jsem o této metodě věděla, tím více jsem ji chtěla vyzkoušet a zjistit, jak může pomoci při řešení různých problémů. 

Sama jsem již od mládí měla velké zdravotní problémy, se kterými jsem se snažila naučit žít za pomoci medikamentů, tak jako většina lidí. Ve svých 25 letech jsem odmítla velkou operaci a snažila se najít jiného lékaře, který by mne chtěl léčit a ne hned operovat. Můj stav se po několika letech stabilizoval s nejasnými vyhlídkami.

Již po první terapii metodou One Brain jsem se o ní chtěla dozvědět více a tak jsem již na podzim 1998 absolvovala první dva stupně metody One Brain. Byla jsem nadšená, i když mé okolí bylo nedůvěřivé. Já jsem věřila, že jsem se vydala správným směrem a začala jsem si skládat a chápat svůj dosavadní život. Najednou jsem měla možnost vidět situace jinak než dosud, pochopila jsem, že se nám věci nedějí jen tak, že mají vždy nějakou souvislost a příčinu. Na seminářích jsem potkávala stejně nadšené lidi, sdíleli jsme své zkušenosti a já se dozvídala o dalších kurzech, které jsem také v následujících letech absolvovala.

Po roce intenzivního studia jsem si uvědomila, že se po zdravotní stránce cítím výborně. Ta změna byla pro mne tak přirozená, že nelze přesně určit, kdy nastala. Lékař mi řekl, že sice nechápe, co jsem se sebou udělala, ale výsledek je výborný…

Uvědomovala jsem si, že způsob života, kterým jsem žila, byl přesně podle představ mých rodičů, mých předků a společnosti. Žila jsem podle toho, co mi v dětství říkali. Co mám dělat, jak se mám chovat… Byť to bylo myšleno v můj prospěch, došlo přesně k tomu, že jsem potlačila svoji přirozenost a nevěděla jsem, co je důležité pro mne a co chci já. Velmi dobře jsem však věděla, co ode mne chtějí druzí. A proto abych byla přijímána a milována, dělala jsem vše, co jsem se v dětství naučila – poslouchala autority, byla hodná a poslušná, což pak často vedlo k hromadění emocí hněvu. Neposlouchala jsem však sama sebe. I když mi tělo prostřednictvím nemocí dávalo najevo, že něco není v pořádku, já mu nerozuměla. Nemoc byla velkým problémem, který bylo potřeba řešit, ale jak?

Až teprve při studiu metody One Brain jsem si uvědomila, že to byla pro mne cesta k pochopení sama sebe a svého života. Velice rychle jsem se začala měnit, začala jsem si více uvědomovat to krásné kolem mne a to, co dříve bylo všední a samozřejmé, se stalo zajímavým, zázračným a krásným.

Změnila jsem dosavadní práci (účetní) a vydala jsem se novou cestou. Psal se rok 2000…